Sušené maso potěší i vaše mlsné jazýčky. Nejen na cestách.
Předně, pro přípravu sušeného masa slouží řada receptů a postupů. A to po celém světě. Aby ne, kdo jednou sušené maso zkusil, rád si ho znovu dopřeje. Samotné jerky jsou známé pod různými názvy: Jerky, biltong, coppiette… Než je napříč světadíly ochutnáme, podívejme se na postup, jak se vyrábí.
Sušit, sušit a sušit
K výrobě jerky se používá maso z domácích a divokých zvířat nakrájené na pásy. Tyto se suší při teplotě okolo 70 stupňů Celsia, aby se zabránilo jejich přesušení a maso zůstalo šťavnaté (a také aby byly zachovány jeho živiny). Některé další formy sušení využívají chemického konzervačního činidla, jako je dusitan sodný. Pokud si pro výrobu jerky vybavíte jako první způsob uzení, pak ano, máte pravdu. Je to nejtradičtější metoda jeho výroby, která konzervuje, ochucuje a současně maso postupně vysouší. Dalším oblíbeným způsobem je solení, jež zlepšuje chuť a maso také konzervuje. Některé recepty zahrnují použití koření s marinádou, ale toto může prodloužit dobu sušení, protože maso se tím víc zvlhčí, takže jeho vysoušení poněkud déle trvá.
Když už tedy máme sušené maso připravené, vyrazíme se podívat na jeho jednotlivé obměny.
Za hranicemi chutí a vůní
Kuivaliha: Jedná se o tradiční jídlo a delikatesu severního Finska, připravenou na jaře. Masíčko se při postupu výroby suší venku. Aby si na něm během jeho prosychání nepochutnala okolní zvěř, je chráněno sítěmi.
Lahndi: Je to naopak zimní jídlo populární v severním Afghánistánu a u kmene Hazara. Lahndi se suší i s kůží zbavenou od vlny a chlupů.
Borts: Borts jsou dlouhé, vzduchem sušené proužky koně nebo krávy, které vznikly v Mongolsku jako vydatná potrava pro cestování v dlouhých zimních měsících. Připravuje se ve stínu pod střechou jurty.
Carne-de-sol: Tradiční solené maso ze severovýchodní Brazílie. Ola! V těchto končinách se používá hovězí, které je před sušením silně prosoleno, aby zůstalo čerstvé.
Ch'arki: Volně se překládá jako "sušené, solené maso" a jedná se o trhané maso z lamy nebo koňského masa. Populární je v Jižní Americe. Holt jiný kraj, jiný mrav.
Kilishi: Verze jerky vzniklá v Nigérii. Je považována za pochoutku v Hauských městských státech, domovině lidí tohoto afrického kmene. Používá se na ně masíčko z krav, ovcí nebo koz. Maso se vykostí a svaly se nakrájí na proužky o délce okolo jednoho metru pro snadné sušení.
Bakkwa: Bakkwa je forma sušeného sladko-slaného masa, která vznikla v Číně. Tradičně se pojídá během oslav čínského nového roku.
Bundnerfleisch: Bundnerfleisch je vzduchem sušené maso pocházející ze Švýcarska. Maso je “ošetřeno” :-) bílým vínem, solí, cibulí a bylinkami. Pak prochází procesem vytvrzování, který trvá tři až pět týdnů. Provádí se v uzavřených nádobách skladovaných při teplotě okolo bodu mrazu. Druhá fáze vyžaduje, aby bylo maso zavěšeno ve volně proudícím vzduchu a opakovaně prosoušeno. Bundnerfleisch se krájí na tenoučké plátky a často se podává s chlebem. Tolik toulky za hranicemi.
Na cesty i k vínu
Sušená masa jsou velmi oblíbená zejména u milovníků outdoorových aktivit. Ti na nich oceňují jejich nízkou hmotnost a malý objem (skladnost) a také výbornou nešizenou chuť. Příjemná je i jejich trvanlivost v délce jednoho roku.
Pokud jste to netušili, pak pro přesnost dodáváme, že jerky jsou ideálním zdrojem bílkovin bez tuku. Nabídka jejich příchutí je pestrá: Bez příchuti, kořeněné nebo s chilli... Než vás začne honit mlsná, pojďte si je objednat!